Psal/a si s někým jiným? Nebo se vídal, vídala?
Omluvil/a se, vysvětlila, ale trápí vás to a nemůžete to pustit z hlavy?
Schází Vám ujištění a obnovení důvěry?
Věřte, že se to stalo pro něco.
Vztah byl ve fázi zamrznutí.
Ve fázi „odložené“ blízkosti. Ve fázi, kdy jste spolu nemluvili. Nemluvili jste o svých pocitech.
Jeden neuměl mluvit o svých potřebách.
A ten druhý se neptal, nezajímal, nevnímal rostoucí partnerovu nepohodu. Nebo jí vnímal, ale nic s tím nedělal.
A nebo partnerovy přímé prosby ignoroval. Stagnace a oddálení už bylo přítomno. A muselo se něco stát. Aby se Váš vztah obnovil.
A nebo skončil a přišel růst a něco nového.
Berte to jako přátelskou herdu do zad. Halooo, kámo, čas na měnu. Čas pro šanci žít naplno, protože co si budeme povídat, zřejmě to ideální nebylo.
Berte to jako očistnou bouřku, která váš vztah buď posune na novou úroveň nebo posune vás oba jinam, každého zvlášť.
Něco se muselo stát.
A proč nepřišla a neřekla to? To mě musela „podvádět“, lhát mi, sbližovat se s někým jiným? Nemohla přijít a říct mi to narovinu? Že jí něco vadí, chybí…?
A co když někdy přišla, ale vy jste měl moc práce. Co když přišla, ale vy jste to nebral vážně? Co když přišla a řekla, prosím Tě při hádce mě obejmi a hlavně nikam neodcházej. A vy jste stejně odešel… Nebo jste zkrátka jeden nebo druhý zaměřili svou pozornost úplně někam jinam, jen ne na svého životního parťáka. Odsunuli jste intimitu a péči o vztah na druhou kolej a tam najednou přijel jiný „vlak“. Přestali jste společně pádlovat.
Je možné, že jedna nebo druhá strana ani nevěděla, co přesně jí ve vztahu schází, co potřebuje, případně to neuměla říct, protože se to „doma“ nenaučila.
Zřejmě ještě nechtěla odcházet. A HLAVNĚ nechtěla Vás ranit.
Hlavu vzhůru. Spojte se s logikou.
Partner, který se citově sblížil s někým jiným od vás nechtěl odejít. Buď stále doufal, že se něco změní. Nebo už na změnu rezignoval, ale nový „nápadník“ nebyl „dost dobrý“, dost kompatibilní, nenaplňoval tolik potřeb jako Vy. To znamená, že i když si s někým psala nebo se viděla, zůstává s VÁMI na lodi. Ne s ním. A teď jste jeden na přídi a druhý na zádi a nemluvíte spolu. Co takhle sejít se v podpalubí? Jakmile vychladnete… bez mečů, nožů, šavlí, zkrátka a dobře bez výčitek….prosím :).
Přijměte svůj díl. Co sejeme, to sklízíme.
Zoufalství, které nenaplněné potřeby partnera způsobily a možná jím trpěl dlouhou dobu, doufaje bez výsledku ve změnu, teď můžete pocítit na vlastní kůži sami. Ano, stále jste na jedné lodi. Společné utrpení sbližuje. A pokud tohle pro úlevu nestačí, čtěte dál:
Po počátečním šoku a vzteku na ni, na sebe, na celý svět, to možná půjdete řešit s terapeutem, koučem, kýmkoliv. Hlavně, aby to nebolelo a bylo to už za vámi. Abyste na to nemuseli myslet. Kdyby to ale náhodou nepomohlo, udělejte následující ověřený postup:
- Přiložte svůj ukazováček do místa, kam dáváte prst, když říkáte já. Zhluboka se nadechněte. Zavřete oči.
- A položte si tři otázky s prstem stále na hrudi:
– Jak jsem se do téhle situace dostal? Odpovězte si upřímně.
– Co se mám z téhle situace naučit?
– Co teď chci a co mohu udělat pro to, abych situaci změnil? - Odpovědi si zapište a nejlépe je sdílejte s někým, kdo vám je bude moci připomenout, až si vás ego začne dobírat a bude chtít být důležité a bude vyžadovat omluvu a snahu druhé strany o nápravu atd…
DŮLEŽITÉ: Tento postup není vhodný pro ty, kteří dlouhodobě trpíte přesvědčením, že jste „oběť“ a všichni ostatní jsou na vině.
A pak se sejděte v tom podpalubí a řekněte si vše, co je potřeba říct. Například: Už jsem si nevěděla rady. Byla jsem zoufalá a vyprahlá. Já vím, já neviděl a neslyšel. Měl jsem jiné priority. Mrzí mě to. Chybíš mi. Ty mě taky…. Naučím se to dělat jinak. I já. Tak jedeme a když nebudem muset, nebudeme se otáčet….
Berte to jako šanci začít naplno žít.
Buď spolu nebo bez sebe. Protože intimita a blízký vztah životu dává šťávu, nabíjí ho a pomáhá rozvíjet potenciál naplno.
PS TIP: pokud se budou pocity a myšlenky nedůvěry vracet. Řekněte si o ujištění, když ho potřebujete!!!
Pokud nebudete své pocity konzultovat s partnerem, těžko se někam posunete.
Partner sám stěží bude vytahovat téma, které ho staví do pozice viníka.
Je na vás sdílet svoje pocity. Ne jako výčitku. Jen jako sdělení pocitů, myšlenek a potřeb. ULEVÍ SE VÁM. A nabydete důvěry, že můžete být sví.
Pokud nevíte, jak to udělat tak, abyste nevyčítali, podívejte se na principy NENÁSILNÉ KOMUNIKACE. Nebo mě navštivte :).
DÍVEJTE SE SPOLU DOPŘEDU. PLÁNUJTE. A VĚZTE. Překonali jste spolu horu. A to je pravé parťáctví. Zůstat a neutéct…
Znovu na stejné lodi.
