Co hledáš, zase hledá Tebe. Co nemáš, tudíž nehledáš.
Aneb proč se některá přání plní na počkání a jiná ne?
Možná jste slyšeli o vibracích. O tom, že jsme „jen“ shluky energie a co vysíláme, to přitahujeme. Jako magnety. Že mozek má pět tisíckrát slabší elektromagnetické pole než srdce. A že, to, co si myslíme, že chceme a srdce přitom říká – NE, BOJIM, BOJIM – přitáhnout prostě nemůžeme. I kdybychom se stokrát snažili. Nejde to, protože ve skutečnosti to nechceme..
Představte si teď, že potřebujete košík z umělé hmoty a nebo nové pneumatiky. A potřebujete je teď. Seberete se a jdete.
Ten košík nebo pneu prostě koupíte.
A uvidíte třicet košíků. Různých barev a velikostí. Košíky na trhu existují. Nemáte pochybnost. A když ho chcete, máte ho do minuty objednaný klikem na internetu. A nebo do deseti minut doma, když je obchod za rohem. Přání na počkání.
To není všechno. Když se rozhodneme, že na tom košíku má být obrázek tygra, jdeme a hledáme ho… a když ho doopravdy chceme, nezastaví nás nic. Jeden krám, druhý krám. Třetí krám. Otázka na FB – nemáte někdo košík s tygrem? Kde jste ho koupili? Nevadí. Já toho tygra nalepím! Prostě si nějak poradíte. A svoji realitu vytvoříte. A proč je to tak snadné? Proč se nám tahle přání plní snadněji? To už jste taky možná slyšeli. Protože – košík není nijak nebezpečný.
Protože košík nebolí.
Nic nám při koupi košíku nehrozí. Naopak – má samá pozitiva. A nemáme s ním žádné špatné zkušenosti. A věříme, že košík existuje. A i když jsme neviděli košík s tygrem a chceme ho, tak to prostě nějak uděláme, nezastaví nás nic. Opakuji:
Vytvoříme si realitu.
JENŽE – takový partner, to je jiný zboží. To už jsme někdy viděli. A možná nebylo podle nás úplně kvalitní zboží. Možná že jsme se „pořezali, spálili“. Zkušenost neblahá. A pak vidíme kamarádku s mužem v objetí. A nebo zamilovaný pár ve filmu. A najednou se ozve touha. Brečíme, jak je to nádherné. A vidíme se v tom filmu muži v náručí. A když vidíme kamarádku, říkáme si: Jééé, to je báječný, jak se ta moje kamarádka má. Jak jí ten její objímá. A jak pomáhá v domácnosti. A jak se má ke komu přitulit, zatímco já…..na všechno sama. A potom kontruje – ale vždyť já jsem už tak zvyklá. Vždyť mně to takhle vyhovuje. A nebo: Hele, zastav, víš jak to předtím dopadlo? To není dobrý zboží – muži. Já o něj vlastně nestojím. Vystačím si sama. Mám to víc negativ než pozitiv. Bolelo to, moc to bolelo. Já už tu bolest nechci. To radši budu sama. Za tu bolest to nestojí.
Takže já toho muže vlastně nehledám.
Přesně tak. Chceme ho, ale víc nechceme. Už totiž nevidíme, že nožem jsme se taky někdy řízli, a přesto dál krájíme. Nevidíme, že s dětmi jsme se často pohádali a dál se milujem. Nevidíme, že vysavač se rozbil, tak jsme koupili nový a dál si spokojeně vysáváme. Nevidíme, že někde v nějakém „krámě“ ten úžasný muž přesně pro nás je. Takový, se kterým si rozumíme, se kterým máme stejné hodnoty, který nás miluje takové, jaké jsme. Se kterým se i škádlíme a dokonce se skvěle pohádáme. Který nás potom láskyplně večer přikryje. A uvaří, když nám se zrovna nechce. A podporuje nás v naší kariéře. Chválí nás, jak jsme úžasné a vidí v naší práci smysl. Někdy větší než ho vidíme samy. A jezdí s námi na výlety. Směje se s námi našim vtipům a my se smějeme těm jeho. A když chceme být sami, řekne: „miláčku – běž…..
Muž, kterého chcete, existuje.
Jo, to, co chcete, už existuje v realitě. Jen přestat pochybovat a přestat se bát. JO, I KDYŽ PŘÍTEL NENÍ VYSAVAČ ;).
