Bylo vám dlouhodobě zle? Šli jste k lékaři a slyšeli jste diagnózu deprese? Úzkostná, depresivní porucha? Středně těžká deprese? Nebo snad bipolární porucha? Případně smíšená porucha osobnosti? Dali vám léky a nebo předepsali terapie.
Měla jsem tendenci zdrhat ze vztahů. Panebože! Hlavně se nezranit!!! Hlavně, ať nevidí mé pravé já. Hlavně, ať neřeknu nějakou blbost. Radši mlčet a rychle zmizet. Hlavně ať se nedostaneme moc hluboko, abych zase nezklamala. A necítila se ještě více bezcenná než jsem teď.
Mnoho mých klientů opomíjí a zanedbává, v lepším případě zanedbávalo význam přátelství a sociálních kontaktů v životě. Ani já jsem v době svého "ne-rozkvětu", řekněme velkého úpadku nebyla výjimkou. Necítila jsem potřebu se s lidmi stýkat a v podstatě jsem k tomu měla svým způsobem i odpor. Nebyla jsem otevřená a netušila, jak důležité pro mou duši a mé celkové prospívání toto "socializování se" ve skutečnosti je :).
Deprese je pocit. Taková složka pocitů. Rozklikněte ji a najdete, marnost, beznaděj, prázdnotu, zoufalství, apatii, bezmoc...
V tomto článku najdete abecední výčet některých ne-mocí a možné postoje z vašeho života, které způsobily, že se nemoc v této podobě projevila na fyzickém těle. "Uzdrav svou Duši, uzdravíš své tělo". Cílem článku je pomoci Vám nalézt odpověď a přes poznání potlačovaného problému najít cestu ze svých trápení ven.
DepreseDušePráce s emocemiŠkola potřeb a pocitůZdravíJá? Já jsem spokojená, znám totiž svoje potřeby
Chcete se cítit spokojení a šťastní? Chcete mít naplněné svoje potřeby? A víte, které máte? Jedna ze zásadních změn v mém životě se odehrála, když jsem začala mít jasno.
Podívejte se na příběh očima druhé strany. ZAMÍCHEJTE VZPOMÍNKU! Věděl ten druhý člověk, že jste ho tolik potřebovali? Věděl, že se budete této historky držet celý život?
Bojovali jste někdy s negativní vzpomínkou z minulosti, která vás pronásleduje do dneška? Divili jste se někdy, jak vás mohou klíčové momenty z vašeho dětství nebo ranné dospělosti stále bolestivě ovlivňovat i o několik dekád později?
S depresí se nerodíme. A tak s ní nemusíme umírat. Objeví se někde na cestě. A stejně jako každý jiný "nepříjemný stav" těla nebo duše na něco upozorňuje. Upozorňuje nás, že ve svém životě máme něco změnit. Vede nás do pokory a zamyšlení se nad příčinou stávajícího stavu. A při troše sil pak k hledání cesty ke změně.
Nechovali se k vám rodiče vždycky ukázkově? A máte z toho šrámy na duši? Říkali vám: Jsi hrozný. Hrozná. Nemožný? Je rozdíl mít rodiče přísné a náročné. Vyžadující preciznost a disciplínu. A rodiče, kteří říkají: Ty jsi fakt hrozná. Já se z Tebe zblázním! Nic z Tebe nebude. Podívej se na sebe. Jsi nemožná. Jak jsi to mohla takhle udělat? To jsem Tě opravdu nic nenaučila? Nic neumíš! Když se k tomu přidá pohrdavý tón, je vymalováno. Šrám na duši je hotový a přesvědčení o vlastní hodnotě též. NULA. Jsem absolutní nula, nic nedokážu, i kdybych se snažila
© 2024 Věra Nekvindová
© 2024 Věra Nekvindová